spkv education

Učitelům fyziky nabízíme možnost, jak uchopit téma fyzikálních zákonů a jevů novátorským přístupem. Zvolené téma Superhrdinové a fyzikální zákony je svou náročností a zařazením vhodné pro žáky 6. a 7. třídy.

Nabízenou cestou dochází k propojení učiva fyziky s tematikou superhrdinů. V dalším bloku pojíme témata fyziky s výtvarnými, literárními a dramatickými činnostmi. Metodická inspirace slouží jako návod pro samotnou realizaci projektového vyučování na ZŠ a může být i vhodnou inspirací do výuky. Naleznete zde časový harmonogram školního projektu v podobě tabulky, podrobný popis jednotlivých aktivit, které jsou realizovány prostřednictvím jednotlivých bloků I, II, III.

Dle RVP jsou zvolena témata: RVP blok: LÁTKY A TĚLESA: měřené veličiny, POHYB TĚLES; SÍLY: pohyby těles, gravitační pole a gravitační síla, tlaková síla a tlak, třecí síla, výslednice dvou sil stejných a opačných směrů, Newtonovy zákony, rovnováha na páce a pevné kladce, MECHANICKÉ VLASTNOSTI TEKUTIN: Pascalův zákon, hydrostatický a atmosférický tlak, Archimédův zákon.

Klíčová slova: superhrdinové, fyzikální zákony a jevy, komiks, výuková aplikace, tablety ve vyučování, metody
projektového vyučování, metody inscenační a situační.

Shrnujeme pro vás zkušenosti z aktivity Podpora spolupráce učitelů a umělců (2017 - 2019) v projektu Podpora uměleckého vzdělávání pro rovné příležitosti realizovaného pod vedením Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy. V souboru inspirativních příkladů sedmi tříd ZŠ najdete popis projektů i dopadů a přínosů pro 14 zapojených učitelů a jejich žáky.

„Projekt v naší třídě je pozoruhodný, jsem překvapen. Projekt není hudební, i když já i pan učitel jsme hudebníci. Chceme především dovést žáky k hravosti. Jakmile dáme možnost vyprávět příběh, žáci zapomenou na všechno. Třída se rozdělila na čtyři týmy podle kontinentů. Každá skupina dělá dokument z jiného koutu světa.“ (Jaroslav Raušer) 

Publikace je rozdělena do dvou částí. V první části popisujeme do hloubky průběh projektů tříd, s důrazem na reflexe zapojených učitelů a umělců, specifikaci obsahových celků i konkrétních dopadů na žáky.

V druhé části publikace jsou shrnuty stručné informace o všech dalších projektech tříd zapojených do projektu Podpora uměleckého vzdělávání pro rovné příležitosti.

Autoři: Kristýna Kratochvílová, Jan Pfeiffer, Nikola Polívková a Marianna Sršňová ve spolupráci s učiteli a umělci.

Poznámka: Publikace je publikována v rámci projektu Podpora uměleckého vzdělávání pro rovné příležitosti reg. č. projektu: CZ.02.3.62/0.0/0.0/16_037/0004850. Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií.

Tato metodika ukazuje, jak ke zvoleným vzdělávacím cílům (v tomto případě z oblasti kreativního vzdělávání) hledat adekvátní nástroje, pomocí nichž lze sledovat pokrok žáků k zamýšlenému, žádoucímu stavu. Nástroje byly pilotně vyzkoušeny v projektu Školy pro budoucnost (ŠpB)– pomohly ověřit účinek kreativních přístupů na procesy učení i jejich výsledky. Metodika je výstupem projektu Školy pro budoucnost (2022).

Samotný projekt reagoval na požadavky celkových změn ve vzdělávacím systému, které stále více zaznívají v teoretických debatách i v praxi, a díky soustavné reflexi (i s pomocí tohoto hodnocení) ukázal nové cesty vzdělávání, jimiž by mohly být postupně dosaženy.

Změna, která ve vzdělávání probíhá, by se dala zjednodušeně popsat pojmy otevřenost, kritický pohled, změna perspektivy. To jsou mimochodem principy kreativního vzdělávání, které jsou do hloubky diskutovány ve zprávě „Kreativita ve vzdělávání – jak ovlivňuje procesy učení a jejich výsledky“ – zde představená metodika na zprávu navazuje a doplňuje ji.

Změna, která ve vzdělávání probíhá, by se dala zjednodušeně popsat pojmy otevřenost, kritický pohled, změna perspektivy. To jsou mimochodem principy kreativního vzdělávání, které jsou do hloubky diskutovány ve zprávě „Kreativita ve vzdělávání – jak ovlivňuje procesy učení a jejich výsledky“ – zde představená metodika na zprávu navazuje a doplňuje ji. Současně s tímto otevíráním a rozvolňováním již poněkud zkostnatělých struktur ve školství musí probíhat i komplementární pohyb – kdy je potřeba se ujistit o oprávněnosti zvolené metody, soustavně reflektovat, co se děje a jaké to přináší výsledky. Učitel, pokud se pouští do nových projektů, experimentuje ve výuce s novými přístupy, si samozřejmě musí ověřit, že jeho iniciativa má pozitivní dopad. A tento dopad také musí doložit – nejen aby se jeho zkušenostmi mohli inspirovat další zájemci o změny, ale především aby se ubránil případné kritice. „Dokazování“ opodstatněnosti zvoleného přístupu je velmi užitečnou praxí všude, kde je třeba překročit zaběhanou rutinu a vydat se do nejistého terénu (částečné) improvizace. Pokud učitel umí ukázat svou práci jako cílevědomé úsilí – od plánu s konkrétními cíli, přes volbu postupu, po vyhodnocení dopadu – může pracovat samostatně, oprostit se od soustavně se měnících požadavků (jak je v českém školství obvyklé), získat tak určitou autonomii k prosazování svých představ o vzdělávání. Můžesi být jistý, že svou práci obhájí.

Tato metodika ukazuje, jak ke zvoleným vzdělávacím cílům (v tomto případě z oblasti kreativního vzdělávání) hledat adekvátní nástroje, pomocí nichž lze sledovat pokrok žáků k zamýšlenému, žádoucímu stavu. Nástroje byly pilotně vyzkoušeny v projektu Školy pro budoucnost (ŠpB), který v českých školách realizuje Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) – pomohly ověřit účinek kreativních přístupů na procesy učení i jejich výsledky. Samotný projekt reagoval na požadavky celkových změn ve vzdělávacím systému, které stále více zaznívají v teoretických debatách i v praxi, a díky soustavné reflexi (i s pomocí tohoto hodnocení) ukázal nové cesty vzdělávání, jimiž by mohly být postupně dosaženy.

Vzdělávací cíle jako východisko pro hodnocení

Přinášíme-li do výuky inovace, je nutné si vždy nejprve uvědomit, jaké konkrétní cíle přitom sledujeme. Do jaké míry jsou tyto cíle v projektech dosaženy – tedy jak se žáci v jeho průběhu v daných oblastech zlepšili – je potom předmětem hodnocení. 

Následující výčet si nečiní nárok na úplnost (vzdělávací cíle zde popsané mohou být v konkrétních podmínkách doplněny o další), slouží spíše jako orientační přehled.

1. Participace žáků
Cílem projektů je zapojit žáky do všech jeho fází – tak, aby v něm našli prostor pro vyjádření svých názorů a pocitů.

2. Kompetence v oblasti udržitelnosti
Cílem projektů je zajistit rozvíjení kompetencí, které byly identifikovány jako zvláště důležité pro společnost z hlediska zajištění její ekologické integrity a sociální spravedlnosti, a v rámci tohoto projektu jsme se zaměřili zejména na následující:

• Sebeuvědomění: schopnost vypořádat se s individuálními pocity a touhami, neustále vyhodnocovat a na tomto základě pak formovat své činy; uvažovat o vlastní roli v místní komunitě a (globální) společnosti.
• Kritické myšlení a zvažování (různých) hodnot: učení se z chyb a zkušeností, schopnost přehodnotit perspektivu, přijetí (a prosazování) určitých hodnot.
• Spolupráce: řešit konflikty ve skupině, schopnost rozumět ostatním (respektovat jejich potřeby, perspektivy a činy) a učit se od nich – empatie; participativní řešení problémů.
   

3. Aktivizace žáků a jejich sounáležitost s projektem
Cílem je zajistit, aby se všichni žáci aktivně zúčastnili projektů a vzali je za své.

4. Vize budoucnosti
Utváření vlastní vize budoucnosti a její projednání v žákovském kolektivu – schopnost dojít ke společnému názoru/řešení.

5. Přesvědčení o vlivu
Sebevědomí k akci, důvěra v její zdárný (zamýšlený) výsledek, schopnost komunikovat své vize s veřejností a prosadit je do praxe.

Pokud jsou tyto vzdělávací cíle ve hře, měli by učitelé sledovat, do jaké míry jsou naplňovány, a to v průběhu projektů i po jejich skončení. Dále navržené a popsané nástroje (níže v celé metodice ke stažení) umožňují většinou rychlé orientační zhodnocení pokroku; v některých případech vyžadují hlubší zamyšlení žáků i učitelů a nabízejí tak hlubší vhled do dění ve třídě (takové hodnocení je ovšem také náročnější na čas všech zúčastněných). V obou případech musí učitel zajistit, že i samotní žáci vidí ve vyhodnocování projektu smysl, jejich odpovědi jsou autentické, ukazují jejich vnímání okamžité situace a/nebo shrnují dlouhodobější zkušenost z projektu. Zajistit toto vzájemné pochopení (proč se hodnotí a co z toho budou mít samotní žáci) je nutné zvláště pokud se plánuje především použití „rychlých a snadných“ metod – tam by totiž žáci (respondenti) mohli odpovídat pouze formálně. Tomu lze předejít například tím, že učitel ukáže, jak se s reflexí nebo zpětnou vazbou žáků dále pracuje, jak může sloužit ke zlepšení projektu a zajistit spokojenost těch, kteří jsou do něj zapojeni. I zdánlivě „instantní“ hodnocení tedy vyžaduje přiměřenou péči ve všech fázích – od zadání úkolu po evaluaci výsledků.

Tento článek (2021) pojednává o pedagogickém přístupu Vzdělávání pro budoucnost (VpB). Článek shrnuje, jak se projekt vztahuje k Akční kompetenci (Jensen & Schnack, 1997) a modelu participace (Lundy, 2007), za účelem vytvoření efektivního přístupu k rozvoji udržitelných kompetencí a rozvoji sebepojetí žáků jako aktérů změny. Popisuje implementaci pilotního projektu VpB ve čtyřech třídách základních škol (1.–9. třída) a pozitivní dopad rozvoje kompetencí u účastníků.

Literární přehledová studie (2023) popisuje kreativitu ve vzdělávacím kontextu, vztahuje ji k výtvarné výchově a nabízí širší nadoborový pohled. Představuje dílčí aspekty kreativity, které jsou důležité pro definování a porozumění této dovednosti a na třech zahraničních modelech ukazuje, jak lze kreativitu konceptualizovat pro potřeby vzdělávací aplikace ve škole. Modely srovnává a předznamenává jejich užitečnost pro pedagogickou praxi.