spkv education

KREATIVITA JE DŮLEŽITÝ VZDĚLÁVACÍ CÍL I PRO ČESKO.
SOUVISÍ MIMO JINÉ S MOTIVACÍ ŽÁKŮ I PEDAGOGŮ, WELLBEINGEM, NEROVNOSTÍ A TEDY I EKONOMIKOU.
ZLEPŠUJE PARTICIPACI ŽÁKŮ.
UMĚLCI A KREATIVNÍ PROFESIONÁLOVÉ PŘINÁŠÍ INOVACI DO VZDĚLÁVÁNÍ.
 

Nabízíme základní výběr citací z odborných východisek a poznatků, strategických cílů či referencí z praxe, které popisují dopady kreativního vzdělávání. Kontext a spektrum pozitiv je však pestřejší. Text slouží komunitě a fanouškům kolem kreativního učení, Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání a jejím partnerům pro další dialog k prosazování systémové podpory kreativního učení v Česku. Text postupně upravujeme a aktualizujeme. Bude nám sloužit mj. jako podklad kulatých stolů, v nichž podněcujeme spolupráci školství, kultury a kreativity. Slouží vám, kteří hledáte argumenty, proč kreativní vzdělávání dává smysl.

 

KREATIVITA JAKO NUTNOST, NE BONUS

"Kreativita je klíčová průřezová dovednost pro 21. století a důležitý vzdělávací cíl." (Fryč et al., 2020; Venckutė et al., 2020; Vincent-Lancrin et al., 2019).

“Kreativitu musí ČR podporovat od nejmenšího věku. Dle Světového ekonomického fóra (2016), kreativita představuje jednu z nejvíce žádaných dovedností na trhu práce budoucnosti. MK proto bude ve spolupráci s MŠMT rozvíjet kreativní vzdělávání.” (Strategie KKO, MKČR, 2022)

"Umění nabízí prostředky a vytváří podnětný prostor k učení a rozvoji kreativity." (např. Claxton, Lucas & Spencer, 2013; Stevenson & Deasy, 2005; Thomson & Hall, 2014).

„Učitelé*ky mohou zajistit podmínky a osvojit si strategie pro rozvoj kreativity žáků a žákyň prostřednictvím umění. K tomu, aby mohli kreativitu dětí s jistotou podporovat, potřebují porozumět charakteru práce v umění, osvojit si dovednosti a získat potřebné zkušenosti. Transformace pedagogického přístupu nejlépe probíhá skrze partnerství s umělcem*kyní ve výuce.“ (Third Space, Stevenson & Deasy, 2005).

„Vzdělávání rozvíjí individuální potenciál jedinců a jejich schopnost zvládat i ovlivňovat změny… Rozšiřovat se musí i rozmanitosti aktivních a participativních vzdělávacích postupů a metod, a to s ohledem na budoucí zapojení jedince do společnosti… a aktivizující participativní metody zaměřené na vlastní iniciativu žáků“ (Úřad vlády České republiky, 2015, Strategie 2030+)

„Jen 63 % českých žáků chodí rádo do školy. Jde o druhé nejnižší procento v rámci zemí OECD.“ (Federičová, Daniela, Munich, Daniel, 2015)

 „Zlepšení výsledků znevýhodněných dětí je přitom jedna z nejvýnosnějších investic, které může ČR udělat. (…) Finanční analýzy navíc podceňují celkové přínosy pro společnost, protože úroveň vzdělání má celou řadu neekonomických dopadů.“ (Daniel Prokop, pro Denik.cz, rozhovor o výzkumu Vysoké náklady nízkého vzdělání v České republice, 2020)
 

ŽIVÁ ZKUŠENOST:

„Pro nás ve škole je důležité pracovat s motivovanými dětmi a projekt Jihlava vzdělává kulturou to splnil skvěle. Žáci tím žili. Makali na tom i ve volném čase a vrostli do tématu.“ (učitelka 7. třídy ZŠ)

„Když jsme něco potřebovali, tak nám dospělí řekli, že je to na nás. Byli jsme samostatnější. Dospělí nám pomáhali, ale my jsme byli ti hlavní.“ (žáci 7.třídy v Jihlavě)

„Mám z toho obrovskou radost, více si teď pomáháme a fandíme si navzájem.“ (žáci 5. třídy ze Zákolan)
 

DEFINICE KREATIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Kreativní vzdělávání je mezioborový přístup k procesu učení se. Rozvíjí kreativitu a kreativní myšlení, jedny ze zásadních kompetencí pro 21. století. Je založené na symbióze znalostí, dovedností, hodnot a osobních zkušeností.

Prostřednictvím umění vytváří podmínky pro větší autonomii žáků. Umožňuje komplexní zapojení jednotlivce do vzdělávacího procesu po kognitivní, emocionální, sociální, etické a fyzické stránce. Zapojením umění do procesu učení vytváříme bezpečné, nekompetitivní a podnětné prostředí, které podporuje radost z učení a poznávání, nastavení rovných příležitostí a wellbeing každého žáka.

Tak aby se projevila jeho originalita a autenticita. Tento přístup ke vzdělávání klade důraz na participativní zapojení žáků do rozhodování, kritickou reflexi a spolupráci. Vede k posílení hlasu dětí a umožňuje převzetí odpovědnosti v osobní i společenské rovině. Otevírá prostor pro dialog, zpochybňování neudržitelných návyků a norem, spoluvytváření hodnot a alternativ budoucnosti.