Umění a kreativita coby nástroje inovací

KATARÍNA KALIVODOVÁ 

Umění a kreativita coby nástroje inovací radikálně proměňují vzdělávací prostředí  a nabízejí učitelům nové motivující postupy. Inovace jsou nedílnou součástí společenského  vývoje. A jsou poháněny naší schopností kreativně myslet a jednat. Potřeba inovovat obsah  a formu vzdělávání je zakotvena i ve Strategii vzdělávací politiky České republiky 2030+. 

„Pro to, aby každý žák získal dostatečnou a  srovnatelnou  míru znalostí, dovedností a  kompetencí, je nezbytné, aby  nabídka metod a forem vzdělávání byla dostatečně rozmanitá, umožňující individuální přístup ke každému. Zároveň je  třeba vnímat, že efektivnost nebo relevance konkrétních postupů se může lišit v závislosti na konkrétních podmínkách.“ ¹

Kreativní vzdělávání je jedním z osvědčených a úspěšných způsobů, jak uskutečňovat vizi českého školství. Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) se od roku 2012 systematicky zabývá kreativitou ve vzdělávání. Tři pražské školy adaptovaly britský program Creative Partnerships, který zavedl do formálního vzdělávání tandemovou spolupráci učitelů a umělců. Cílem dvouletého projektu bylo podpořit žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a zároveň nasměrovat učitele v rozvoji jejich vlastní kreativity jako předpokladu pro inovace jejich pedagogické praxe.
Poslední realizovaný program Školy pro budoucnost, který skončil v uplynulém školním roce 2021/2022, zapojil žáky pražských základních škol do participativního rozhodování, akcentoval jejich aktivní občanství a udržitelné chování nejen ke svému okolí, ale i v kontextu budoucnosti lidstva a planety. Učitelé a umělci spolupracující na koncepčně náročném programu se opírali o nástroje kreativního učení, které SPKV rozvíjí a které představíme dále v textu. 

Inovace je důsledkem spolupráce učitele a kreativce 

Z realizovaných projektu vyplynulo, že kreativní vzdělávání  je i v českém prostředí považováno za inovativní, transformativní a mezinárodně uznávaný pedagogický přístup. Odborníci ve zprávě k projektu doplňují: 

„Kromě jiného poskytuje prostor pro sebereflexi, rozvíjí kritické myšlení a podporuje angažovanost jednotlivců ve společnosti. V praxi má kreativní vzdělávání podporovat dosahování celé škály vzdělávacích cílů, s důrazem na kreativní návyky mysli. Rozvíjení těchto tvořivých schopností může  mít značně příznivý dopad v mnoha oborech lidské činnosti. Programy kreativního vzdělávání realizované Společností  pro kreativitu ve vzdělávání na českých školách dlouhodobě potvrzují právě funkčnost spolupráce mezi učiteli a jednotlivci z kulturního a kreativního sektoru (street art umělci,  designéři, architekti, hudebníci, vizuální umělci…). V českém  kontextu jde o přístupy přinášející zásadní inovace, které ra dikálně proměňují vzdělávací prostředí.“ ²

Z  evaluace programu vyplynulo, že podněcování základních návyků kreativního myšlení, jako je zvídavost, představivost, spolupráce, vytrvalost a disciplína, a  jejich synergie s výtvarnými a designovými postupy je vysoce funkční a pomáhá učitelům podávat vzdělávací obsah zajímavým a inovativním způsobem. 

„Umělci přinášejí úplně jiný pohled na výuku. Spolupráce obohacuje samozřejmě děti. Obohacuje učitele, protože  od umělců čerpáme další nápady, ale obohacuje i umělce.  Žáky s odlišným mateřským jazykem tento projekt hodně posunul v komunikaci a začlenění do kolektivu, protože pracovali hlavně projektově a ve skupinách", říká pedagožka Eva Cupalová ze ZŠ Angel, která se opakovaně zapojila do programů kreativního vzdělávání SPKV. 

„Projekt Školy pro budoucnost cílil na propojení prvouky s výtvarnými technikami, což bylo autory projektu identifikováno jako vhodné a odpovídající zájmům a zaměření žáků v uvedené třídě. Žáci zpracovávali témata předmětu především výtvarnou formou. Často byli venku, v přírodním prostředí, v okolí města. Z témat projektových dní lze průřezově uvést např. tato: výroba osobního strojku času, průzkum města, zaměření na domov jako prostor rodiny, vytváření společné kuchařky, zkoumání okolní přírody, mapa ČR", říká Hana Bartoňková o projektu Můj otisk, který byl realizován v roce 2019 a který byl inspirován sci-fi knihou Děti času. 

Vytvořit si funkční prostředí 

Kreativní učení nechápe umění jen jako nástroj pro vizualizaci, ale rovněž zkoumá procesy mezi kreativitou, učením  a uměním na úrovni myšlenkových pochodů, asociací a postupů. Pro učitele tak vzniká příležitost vytvořit vysoce funkční výukové prostředí, které respektuje individuální potřeby žáků  s ohledem na celek a cíle výuky. Tu pedagog může organizovat do projektových bloků na základě reálných potřeb. „‚Vysoce funkční prostředí‘ (High Functioning Classroom, HFC)  (…) má zajistit, aby výuka propojila učení s reálnými situacemi. Žáci se rozvíjeli (kromě intelektuální) i po emocionální,  sociální, fyzické a hodnotové stránce, a rovněž má dopad na  wellbeing žáků, ale i učitelů.“ ³ 

Dosažením vysoce funkčního prostředí ovlivní učitel nejen  technické prostředí výuky, jako je organizace prostoru, místa a času. Může díky němu definovat míru autonomie či odpovědnosti žáků, aby posílil jejich hlas a možnost rozhodování. Při tomto holistickém přístupu k učení, který je stimulován  výše zmíněnými kompetencemi kreativní mysli (zvídavost, představivost, spolupráce, vytrvalost a disciplína), realizovanými skrz umělecké postupy, se na individuální úrovni aktivuje vnitřní motivace studentů a  jejich radost z učení, ale také odpovědnost a spolupráce na úrovni kolektivu a vztahů. 

Umět se nadchnout tak, že ani nechcete přestávku 

Dle učitelů se v projektech rozvíjely důležité kompetence. Významnou roli tak hrálo sebeuvědomění – vnitřní i vnější: „Pozoroval jsem něco úžasného, s jakým zápalem a nápady do toho žáci dali svou kapacitu. Umělec vnese do projektu schopnost nadchnout a vést konstruktivně přinášené podněty do praxe, do hry a do prožitku. Umí se totiž naladit na  vnímání žáků, hravým a tvořivým způsobem je vtáhnout  do procesu jejich angažovanosti. Často tak žáci zjistili, že se mohou učit, aniž by postřehli, že se učí, a tato forma vzdělávání je bavila, protože podporovala přirozenou touhu žáků  po objevování. Jeden z nich tak ráno v den projektu už ani  nemohl dospat a jinde už kolikrát nechtěli přestávku, jak byli  do práce zapálení. Přitom ovšem na konci znalosti žáků sahaly do větší hloubky a mnoho z nich si myslí, že si bude probrané učivo lépe pamatovat, než kdyby se jej učili běžným  způsobem.“ ⁴ 

Umělec je asistentem při získávání důvěry 

Kreativní učení rozvíjí emoční inteligenci:

„Někteří vstřícně  sdělovali své pocity a dojmy, které na sobě při cvičení pozorují. Důležité zde bylo vytvoření bezpečného prostředí  a vzájemná důvěra. Žáci pak dostali prostor, dostali důvěru k tomu, aby sami mohli ze svého prostředí odprezentovat svou tvorbu, okomentovat ji, ale také poradit ostatním, jak co udělat. Ať už výtvarně, nebo technicky. Všechny tyto faktory posilovaly odpovědnost. Žáci pracovali zodpovědně a zaníceně, bylo vidět, že je nová aktivita stále baví. Uvědomuji si, že správně zvolený úkol může přinášet své plody ještě dlouho poté, co byl zadán, téma příběhu zraje a prostor  pro tvůrčí činnost žáků má velký dopad na jejich rozvoj.“ ⁵ 

V takto funkčně a bezpečně nastaveném prostředí jsou učitelé za asistence umělců mnohem víc otevření možnosti poskytnout prostor pro zapojení žáků do rozhodování o tom, co  a jak se učí. Jejich angažovanost se však také může přenášet za stěny třídy nebo hranici školního pozemku. Společnost pro kreativitu ve vzdělávání přistupuje k participaci žáků a artikulaci jejich názorů velmi zodpovědně, zejména s ohledem na to, že běžně „pouze 27 % výuky podporuje žáky v hledání vlastních postojů a názorů na získané znalosti a kompetence a pouze 54 % výuky propojuje tyto  znalosti a kompetence s příklady z reálného života“.⁶

Bez příležitostí rozvíjet tvůrčí a  růstové myšlení, pracovat  s chybami nebo si vytvářet názory a postoje na základě získaných znalostí a bez možnosti aktivně se zapojit do výuky  jsou žáci špatně připraveni na to, aby se stali aktivními občany. Evaluace programů kreativního vzdělávání realizovaných  SPKV potvrzuje jejich inovační potenciál. Ukazuje se, že žáci  se prostřednictvím dlouhodobých projektů nejen učí, ale  také rozvíjejí své silné stránky a kompetence nezbytné pro  život v 21. století. A rovněž zjišťují, že jejich možnost ovlivnit  své okolí a svou budoucnost není zanedbatelná. 

¹ MŠMT. Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+.
​² HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Výzkumná zpráva k projektu Školy pro budoucnost. 2022.
³ HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Výzkumná zpráva k projektu Školy pro budoucnost. 2022.
⁴ HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Výzkumná zpráva k projektu Školy pro budoucnost. 2022.
⁵ Tamtéž.
⁶ ČŠI, 2019. 

Článek vznikl pro potřeby časopisu Učitelský měsíčník 11/2022.