Zde nás můžete podpořit:
MARIE PÁNKOVÁ
Kreativní vzdělávání je pojem, pod kterým si určitě každý z nás něco představí, ale jako metoda možná tolik známý není. Jak konkrétně funguje a v čem se liší od jiných způsobů výuky? Jaké jsou nejčastější mýty o kreativitě ve vzdělávání a proč je tak důležité ji rozvíjet?
Víme. Během posledních třiceti let bylo dosaženo téměř vše stranného konsenzu v tom, že kreativita není jen o originalitě, ale také o procesu, v němž se uplatňují znalosti, intuice a dovednosti odpovídající kontextu či prostředí. Myšlenku zahrnutí kreativity do škol zpočátku brzdila mylná představa, že tvořivost patří jen do uměleckých předmětů. Nepat ří. Skvěle se dá využít v hodinách matematiky, přírodopisu nebo v občanské výchově. Podle nedávné zprávy vydané Durhams Commission on Creativity and Education je tento omyl již dlouho překonaný. Kromě uznání důležité role uměleckých oborů ve vzdělávání tato zpráva také ukazuje, jak je kreativita přítomna i v běžné lidské činnosti – i v situacích a profesích, kde bychom ji nehledali. Pomáhá nám řešit každodenní i celospolečenské problémy.
Model kreativity vyvinutý na Winchesterské univerzitě v roce 2013 zahrnuje pět oblastí: představivost, zvídavost, spolupráci, vytrvalost a disciplinovanost. Momentálně je používán ve 27 státech po celém světě, mj. i v České republice.
Ne. Přibývá důkazů, že zlepšuje akademické výsledky. Zdá se, že prostředí nakloněné kreativnímu vzdělávání zvyšuje úspěšnost naplňování vzdělávacích cílů, a několik studií ukazuje, že kreativní vzdělávání rozvíjí kritické a kreativní myšlení, sociální a emocionální dovednosti, participaci žáků a wellbeing.1
Nikoli. Jak již sir Nicholas Serota předeslal v předmluvě ke zprávě Durhamské komise, opak je pravdou. Píše se v ní: „Kreativita je založena na hlubokém porozumění. Každý vý znamný tvůrčí průlom v dějinách lidstva proběhl díky lidem, kteří dosáhli vysoké úrovně odbornosti, dokázali se ponořit do problematiky svého oboru a nalezli nové způsoby vidění, jednání nebo chování.“
Vlastně víme. I když neexistuje jediná správná cesta, studie OECD z roku 2019, které se zúčastnilo 800 učitelů, 20000 studentů a 320 základních a středních škol v 11 zemích, ukázala, že to jde – a jde to dělat dobře. Vyučování s jasným záměrem, ukotvené v kontextu jednotlivých předmětů, použití směrodatné pedagogiky a efektivně navržený studijní plán mohou zaručit, že vyučování ve školách bude rozvíjení kreativity více nakloněno.
Kreativita se hodnotit dá. Například Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) v rámci výzkumů, které realizovala ve spolupráci s Univerzitou Palackého či aktuálně s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, sestavila celou sadu metod, které pomáhají učitelům a studentům efektivněji sledovat vývoj jejich kreativity. Využívá model kreativních návyků mysli. PISA v tomto roce plánuje měření kreativního myšlení studentů.2
Kreativní vzdělávání se etablovalo jako inovativní, transformativní a mezinárodně uznávaný pedagogický přístup, který je definován jako „mezioborový přístup k procesu učení se. Rozvíjí kreativitu a kreativní myšlení, jedny ze zásadních kompetencí pro 21. století. Je založené na symbióze znalostí, dovedností, hodnot a osobních zkušeností.
Prostřednictvím umění vytváří podmínky pro větší autonomii žáků. Umožňuje komplexní zapojení jednotlivce do vzdělávacího procesu po kognitivní, emocionální, sociální, etické a fyzické stránce. Zapojením umění do procesu učení vytváříme bezpečné, nekompetitivní a podnětné prostředí, které podporuje radost z učení a poznávání, nastavení rovných příležitostí a wellbeing každého žáka. Tak, aby se projevila jeho originalita a autenticita. Tento přístup ke vzdělávání klade důraz na participativní zapojení žáků do rozhodování, kritickou reflexi a spolupráci. Vede k posílení hlasu dětí a umožňuje převzetí odpovědnosti v osobní i společenské rovině. Otevírá prostor pro dialog, zpochybňování neudržitelných návyků a norem, spoluvy tváření hodnot a alternativ budoucnosti. Protože svět se mění a s ním se musí měnit i vzdělávání“.3
Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, která přináší principy kreativního vzdělávání do českého školství už 12 let, ve svých projektech propojuje oblast vzdělávání s oblastí kultury a kreativního odvětví. Napříč celou republikou realizovala program Kreativní partnerství, který vyvinula britská organizace Creativity, Culture and Education a úspěšně probíhá v mnoha zemích po celém světě, a tento program dále rozvíjí s ohledem na české vzdělávací prostředí i aktuální společenské výzvy.
Projekty rozvíjejí kreativní návyky mysli u dětí i učitelů (zvědavost, představivost, spolupráci, vytrvalost a sebedisciplínu), kladou důraz na autonomii, participaci4 a originalitu žáků, je jich komplexní rozvoj a podporu wellbeingu, rozvoj kritického myšlení a řešení výzev a problémů. Základem je proces spolupráce umělce s pedagogem, který se překrývá s designovým procesem a stojí na prvcích akčního výzkumu. Při práci ve třídě je vždy klíčové nastavit vysoce funkční prostředí.5
Učitel jako expert na vzdělávání na začátku spolupráce definuje konkrétní problém nebo výzvu, kterou potřebuje v rámci třídy řešit, ať už na úrovni kurikula, procesu, nebo většího tématu, které přesahuje školní oblast. V této fázi s učitelem spolupracuje konzultant, který mu pomáhá danou výzvu analyzovat, a společně s dětmi pak hledají cesty z oblasti umění, kultury nebo jiného kreativního odvětví, které jim tuto výzvu pomohou řešit. Důležitým principem v projektech je od počátku zapojování dětí do rozhodovacích procesů.
„V projektech jde o to, aby se žáci nezapojili jen kognitivně, ale i emočně, sociálně a fyzicky. V průběhu kreativního procesu žák zjišťuje, kde jsou jeho silné stránky a talenty, a pak se dál může rozvíjet v tom, v čem je dobrý,“ vysvětluje Michaela Kuříková, která se v SPKV věnuje tvorbě programů a metodických podkladů pro školy.
Kreativní vzdělávání není jen záležitostí výtvarné či hudební výchovy, ale realizuje se formou projektové výuky i v rámci všeobecně vzdělávacích předmětů. Je postavené na mezipředmětové spolupráci, i proto, že samo umění je mezioborové. A tak se děti učí o fyzikálních jevech například prostřednictvím tance. Sledují, co se během tance s tělem děje, fyzikální jevy zažívají na vlastní kůži. Taje matematiky děti objevují ve spolupráci s architekty či vizuálními umělci, klíčové historické události prostřednictvím storytellingu či animace.
„V rámci mé první roční spolupráce jsme vytvořili tandem s hudebníkem. Pracovali jsme v blocích občanské výchovy a literatury a soustředili se na hledání formy větší participace dětí a přemýšlení o tom, jakým způsobem se svět kolem nás odráží konkrétně v literatuře 18. a 19. století. Kouzlo bylo v tom, že když běžně chcete se žáky pracovat na takovém tématu, ten zájem tam není. V momentě, kdy přišel někdo zvenčí a do výuky zapojil nové prvky – děti si např. vytvářely vlastní dobový nástroj, hledaly zvuky té doby aj. – jsme společně objevili úplně novou cestu poznání,“ přibližuje jeden z projektů zástupce ředitele na ZŠ Strossmayerovo náměstí Martin Provazník.
Ilona Bočinská, ředitelka ZŠ Boženy Němcové v Přerově, která je spádová pro vyloučenou lokalitu, popisuje zkušenost s dvouletým projektem na své škole následovně:
„Do projektu jsme nakonec zapojili všechny třídy, do každé z nich jednou týdně na čtyři hodiny přijížděli různí umělci. Využívali jsme pohybové, filmové, divadelní či hudební aktivity s tím, že jsme je aplikovali v předmětech, jako je matematika, vlastivěda nebo přírodověda. Děti ke vzdělávání přistupovaly úplně jinak, stalo se pro ně zábavnější, přijatelnější, ty společné zážitky si budou pamatovat velmi dlouho a odnesly si hodně poznatků i z probíraného učiva. Dodnes z téhle spolupráce ve vyučování čerpáme.“
Umělci a odborníci z kreativních oborů spolupracují s pedagogy na designu jednotlivých aktivit, vnáší svoje zkušenosti a postupy a techniky z umělecké praxe do výuky v podobě krátkodobých i dlouhodobých projektů.
„Umělci přinášejí úplně jiný pohled na výuku. Obohacuje to jak děti, tak samotné pedagogy, protože ze spolupráce čerpají nápady i po jejím skončení,“ vysvětluje přínosy spolupráce s expertem zvenčí pedagožka ze ZŠ Angel Eva Cupalová.
1 Bylo zjištěno, že vzdělávací přístupy, které rozvíjejí sociálně-emoční oblasti, nejsou na úkor osvojení si obsahu výuky. Pokud budeme stimulovat kognitivní i afektivní doménu současně, můžeme lépe působit na rozvoj široké škály kompetencí – a právě kreativní učení účinně podporuje toto celostní působení (v kognitivní, afektivní, sociální a psychomotorické doméně), jak o tom svědčí velké množství literatury (Catterall, Waldorf, 1999; Dewey, 2005; Efland, 2002; Greene, 1995; Hetland, Winner, 2001; Marshall, 2005; Ofsted, 2006; Scripp, Yung-Chin Paradis, 2013; Winner, Goldstein, Vincent-Lancrin, 2013; Everett et al., 2015; Hunter et al., 2018, in HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Výzkumná zpráva k projektu Školy pro budoucnost. 2022.
2 LUCAS, B. An open letter to Nick Gibb: 5 myths about creativity. 2020). Profesor a britský expert na oblast kreativity ve vzdělávání Bill Lucas tento text napsal 10. března 2020 jako otevřený dopis tehdejšímu britskému ministru školství Nicku Gibbovi. Kráceno, upraveno.
3 Definice pro český kontext vznikla v rámci uMĚNÍM – Platformy pro kreativní učení v roce 2021.
4 SPKV pracuje s Lundyové modelem dětské participace. Teoretická východiska kreativního vzdělávání budou hlouběji rozpracována v dalších článcích.
5 Koncept vysoce funkčního prostředí (High Functioning Classroom) bude rozpracován v dalších článcích.
ZDROJE
④ HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Kreativita ve vzdělávání – jak ovlivňuje procesy učení a jejich výsledky / Výzkumná zpráva projektu Školy pro budoucnost. 2022.
④ LUCAS, B. An open letter to Nick Gibb: 5 myths about creativity. 2020. Překlad publikoval Institut umění – Divadelní ústav na webu www.kreativnicesko.cz v rámci Světového týdne kreativity.
Článek vznikl pro potřeby časopisu Učitelský měsíčník 09/2022.