Zde nás můžete podpořit:
LUCIE ŠEVČÍKOVÁ
Jsou problémy, které se nás jakoby netýkají až do chvíle, kdy se nás začnou týkat. Pokud jsem v minulém vydání psala o vysoce funkčním prostředí pro učení a wellbeingu, je nejen logické, ale v novoročním čase i symbolické doplnit celý kontext kreativního vzdělávání o téma rovnosti a rovného přístupu. Protože každý z nás chce dostat šanci, pro sebe, své nejbližší okolí a hlavně pro své žáky.
Rovnost a rovné příležitosti řeší každý stát v Evropě. Můžeme se opakovaně odkazovat na finský vzor, kde je rovnost jednotná odpověď na nejen čísly potvrzený úspěch.
„Nemáme výběrová gymnázia a pozornost je věnována každému, protože nerovnosti si zkrátka nemůžeme dovolit,“ říká ředitel finské národní agentury pro vzdělávání Olli-Pekka Heinonen.
Vzhledem k tomu, že v českém systému evidujeme jednu z nejnižších motivací ke školní docházce, jde o zásadní výzvu. Vidíme, že nestačí nabídnout místo v lavici. Program Kreativního partnerství se na podporu učitelů a problém rovné příležitosti zaměřil v Anglii již před dvaceti lety. V Česku stejný program realizovala Společnost pro kreativitu ve vzdělávání pod názvem Kreativní partnerství pro inkluzivní školu (2016–2019) a zapojila do něj přes tisíc žáků. Hlavní cílovou skupinou byli žáci ohrožení vyloučením ze vzdělávání, a to zejména žáci romského původu. Když jsem prošla prostředím základní školy v pozici konzultantky kreativity, pochopila jsem, kolik odhodlání práce učitele obnáší, ale i to, kolik skrytých talentů, dovedností a zájmů v dětech zůstává. Obě strany potřebovaly větší individuální podporu. Program se zaměřil na efektivní nástroje a postupy jejich podpory v rámci výuky na středních školách bez maturitních oborů a základních školách a na rozvíjení spolupráce kolektivu.
„V této formě vzdělávání je dítě zapojeno do učení na všech úrovních, nejen skrze aspekty svých duševních procesů, ale i svého těla, emocí a sociálních dovedností.“
To je základ úspěchu naplnění rovných příležitostí, který dokládají i evaluační zprávy programu.
Láďa chodil v době realizace Kreativního partnerství do šesté třídy. Spolu s ním do třídy chodilo dalších více než dvacet romských žáků. Moje zadání od třídního učitele znělo spojit matematiku a předmět řemeslné dílny. Přizvala jsem architektku a zkušenou pedagožku, která vzala spolupráci s dětmi od podlahy. Několikáté setkání přineslo zajímavý objev, když se na povrch dostal Láďův vysoký zájem o literaturu, který s ostychem dokládal svým padesátistránkovým autorským příběhem. Zdálo se, že je to vůbec poprvé, co se o jeho zálibě a častých návštěvách knihovny někdo ve třídě dozvěděl. Ve druhé a čtvrté třídě bylo výmluvné pozorovat radost učitelek jen z toho, když se dostavila do školy většina žáků. Zároveň nebylo lehké odrážet nižší ambice třídních učitelek v projektu, které se soustředily na docházku a písemky, jež měly ve své běžné výuce stihnout. Šlo o postoj, který omezoval chuť inovovat a s důvěrou se oddat kreativnímu učení a fokusu na žáka. Právě klapky na očích většinou mohou za to, že nám něco uniká, jakkoli to leží na dosah ruky, ať už je máme nasazené z různých obhajitelných důvodů. Stimulují náš strach z nových vstupů do naší komfortní zóny. Naplňujeme snad rovné šance na vzdělávání už tím, že se děti vzdělávání jakkoli účastní? Cítili jste sami u sebe pocit spravedlnosti a šance jen získáním místa v lavici, vyplněním standardizovaného testu? Byla známka to, čím jste se cítili skutečně doceněni? Nebo ten pravý pocit naplnění a sebehodnota přišly ve chvíli, kdy se vám podařilo obhájit svou pozici v kolektivu, překonat ostych a přednést vlastní nápad, názor, odpověď na danou otázku?
Podobně není až tak složité vytvořit podmínky projevenému talentu, jako naopak pracovat se zdánlivě nepodstatnými, ale autentickými projevy a potřebami studentů. V tomto směru byla mně tlumočená rada, že od žáků na takto segregované škole a ze sociálně znevýhodněného prostředí nemůžu čekat to co od jiných žáků, lichá. Pokud by mělo jít o nás, něco podobného přeci slýchat nechceme. Skutečnost je naštěstí jiná.
„Obecný názor zaměstnanců škol je, že program vyvolal pozitivní dopady na celou instituci: byly vyvinuty nové přístupy se zaměřením na studenty, otevřely se jim příležitosti, o kterých nikdy předtím neuvažovali. Výrazně se zlepšily výsledky, přičemž výsledky sociokulturně znevýhodněných studentů překonaly celorepublikový průměr,“ píše se v evaluaci pilotního projektu Kreativního partnerství, který proběhl před deseti lety ve škole v maďarské Pésci.
A proto okem externistů bylo pro mě a zapojené umělce snadnější vidět množství detailů, které nenápadně, ale někdy i nápadně podkopávaly šance dětí. Jakožto pedagogové i rodiče můžeme začít s tím, že se rozloučíme se strachem, že dítě ve druhé třídě maluje střechu školy zelenou, i když je v reálu červená, že vymýšlí pohádku, ve které se ožení tučňák s liškou, protože zvířata se přece nežení, že dívky čtvrté třídy píšou písně o lásce, byť jsme přesvědčeni, že na záludnosti vztahů, jakkoli v nich mimo školu žijí, mají ještě čas. Možná tyto a podobné tlumiče individualit živí školní statistiky negativními čísly víc, než si vedení tamní školy myslí. Počet přihlášek do pokračujících vzdělávacích zařízení by možná byl s důsledným a vnímavým přístupem k rovným příležitostem vyšší. Přijmout externí pohled na věc nicméně není jednoduché. V procesech spolupráce je především v pilotních projektech úspěch to, co popsala po dokončení projektů Kreativního partnerství ředitelka jiné segregované ZŠ:
„Z profesního hlediska pro mě bylo přínosem uvědomění si, že není problém, když do školy vstupují experti zvenku. Žádným způsobem nenarušují chod školy, splynou s ní a ve třídách se naprosto přirozeně dostanou k dětem. Po téhle stránce byl projekt úžasný a jedinečný. Nic takového jsme v projektech zatím nezažili.“
Jinými slovy rovná příležitost nekončí tím, že dostaneme žáky do tříd. Začíná tam, kde žáci získají chuť se v pro ně emočně a sociálně bezpečném prostředí autenticky projevovat. Smyslem je proto tvořit vysoce funkční prostředí tak, že žáci necítí ostych, sami pociťují vlastní wellbeing a my následně nebrzdíme jejich potenciál. Přejme si v tomto roce odvahu otevřít se novým „světům“ a příležitostem, ve kterých kreativita je vždy dostupným průvodcem.
ZDROJE
COLLARD, P. a kol. Creating Creative Learning Environments by Creative Partnerships Programme. 2016. Finland: Learning by Equality. YouTube [online]. 21. 5. 2019, Voxpot.
Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=D89xHaQI7Mc.
Článek vznikl pro potřeby časopisu Učitelský měsíčník 1/2023.