spkv education

Mentorský program přináší pedagogům nápady a sebevědomí 

Mentorský program pro pedagogy je novým modelem podpory kreativního vzdělávání na školách, jehož funkčnost ve Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání aktuálně testujeme. V pozici mentorek na pražských základních a středních školách nyní působí osm umělkyň z různých uměleckých oblastí, které již podpořily či aktuálně podporují sedmnáct pedagogů.

Odborníci z kulturního a kreativního sektoru pomáhají pedagogům plánovat, realizovat a reflektovat tematické a projektové celky postavené na principech kreativního vzdělávání. Umělec nabízí cesty k řešení aktuálních témat pedagogické praxe,

díky designovému procesu pomáhá objevovat nástroje z oblasti umění a navrhuje metodickou inspiraci pro realizaci kreativního učení v praxi daného učitele. Mentor je nositelem vize, pedagogovi pomáhá definovat oblasti rozvoje, stanovit si dílčí cíle a sledovat jejich plnění. Program přináší do výuky takové kreativní metody práce a umělecké postupy, které vedou k aktivizaci žáků a posilování jejich kritického myšlení, tvořivosti, iniciativy, schopnosti řešení problémů a podobně.

Spektrum zapojených pedagogů zahrnuje učitele působící na prvním i druhém stupni ZŠ, Montessori školách i tzv. svobodných školách. Učivo, které předávají, a předmětové zaměření není podstatné a je opět velmi různorodé. Program cílí primárně na mezipředmětové přesahy a možnosti přenosu do dalších oblastí. Propojení nových kreativních postupů se vzdělávacím obsahem, využití fantazie a vlastního těla jako nástroje učení, kreativní výuka angličtiny k větší participaci žáků, podpora podnětného prostředí k učení či rozvíjení imaginace prostřednictvím role play a performativní praxe ve výuce dějepisu, to jsou příklady výzev a potřeb, které si pedagogové pro spolupráci s mentorkou definovali. Při plánování, realizaci i reflexi kreativní praxe mentorky s pedagogy také využívají speciální nástroje SPKV (kruh kreativity, Lundy model dětské participace atd.), které podporují rozvíjení kreativity, participace dětí a nastavování podnětného tvůrčího prostředí k učení. Nástroje umožňují lépe se orientovat v tom, co kreativita i dětská participace v pedagogické praxi vlastně znamená a jak ji nejlépe rozvíjet. 

Na základě dosavadní zkušenosti a průběžné analýzy dat lze říci, že dvouletý program (končí v červnu 2023) prokázal přínosy spolupráce pedagogů s umělci pro rozvoj kreativní praxe pedagogů, profesně obohatil mentorky a nastínil další možnosti a výzvy pro vývoj a realizaci mentorského programu. Výstupem programu bude rovněž metodika s doporučeními (nejen) pro pedagogy a příklady dobré praxe (dostupná na konci roku 2023 na webu spkv.education).

Zeptali jsme se našich mentorek a učitelů, jak hodnotí zapojení do projektu a dosavadní zážitky. Výpovědi mentorek reflektují to, že jde o vzájemný proces, který – jak je pro kreativní vzdělávání typické – obohacuje všechny zapojené, a proto i mentorky hovoří o pocitu seberozvoje z dané spolupráce. Baví je přinášet kreativní postupy „do míst, kde je nikdo nečeká“. Důležité je pro ně ovlivňovat učitele v jejich pocitu wellbeingu a podporovat „odvahu být sami sebou“, protože vnímají, že „je
zajímavé sledovat, jak jednotliví učitelé dle své mentality ke svému pedagogickému působení přistupují“.

Jaké postupy a situace spolupráce nabízí? Mentorky například využívají intuitivních her a technik volné malby, které apelují na nehodnocení, ukazují učitelům jiný druh soustředění a komunikace s dětmi, než které mají zažité. Jako příklad popsala mentorka tuto situaci: „Při naší improvizované divadelní hře (situace ze starých českých bájí) se ve třídě náhle objevila družina se strašně nepříjemnou družinářkou, která měla naši třídu v její místnosti vystřídat. A my jsme ještě potřebovali udělat závěrečné vystoupení, původně myšlené jen pro nás. Učitelka byla zaskočena, a i my ostatní. Pak mne napadlo pozvat děti z družiny jako publikum, a aby je to víc zaujalo, dát jim hádat, o kterou pověst se jedná. Nakonec se tak z patové situace stalo zábavné a napínavé představení.“

Podobně důležitým momentem bylo v jiné třídě vystoupení pro rodiče na konci projektu: „Sotva jsme začali, měl promluvit chlapec s autistickými sklony, který se celou dobu aktivně účastnil naší práce a měl hrát několik rolí. A najednou se zasekl. Jako zázrakem se ostatní děti okamžitě vzchopily a bleskurychle si role rozdělily. Měla jsem dojem, že diváci snad ani nic nepoznali. Byly jsme i s učitelkou obě překvapené, že nezpanikařily a zaimprovizovaly úplně bravurně. Myslím, že to byla i pro ni nová zkušenost, vidět, jak jsou děti schopné,“ popisuje mentorka.

Jaké dojmy mohou předat zapojení učitelé? Jak a v čem je spolupráce přínosná? „Nesmírně! Přibližuje mi nové metody a techniky, učí mě přemýšlet jiným směrem, pomáhá mezipředmětovému propojení a funguje jako motivace k vytváření kvalitnějších příprav i v okrajových předmětech.“ Jiná z reakcí zapojených učitelů zní: „Velmi, dává mi jiný rozměr a nápady, které by mě nenapadly.“

Pedagogům se postupně otevírají nové nápady i bez zapojení mentorek, uvádějí, že se jim daří přenášet tipy do vlastní praxe bez jejich přítomnosti, a to nejrůznějšími „Díky spolupráci si dovolím být spontánnější. Velmi zdařilé bylo například volné tvoření z kartonu, které vzniklo tak, že nám ho přišel velký balík. Děti pak v několika skupinách tvořily z kartonů různá díla, v jednom případě vyrobily kostým robota, v druhém vytvářely rekvizity pro Naruta – hrdinu japonského anime – a toto téma se nám přelilo i do literatury.“

Obě strany však přirozeně vidí bariéru v nedostatku vlastního času na přípravu a reflexi, možnostech sdílení s dalšími učiteli, v (ne)zapojení více učitelů na jedné škole. Jako méně funkční prvek programu se ukazují snahy vést pedagogy k průběžné pedagogické reflexi. Učitelé jsou velmi vytížení, proto teprve z pozice koordinátora hledáme a zkoušíme způsoby, jak tomuto důležitému aspektu profesního rozvoje zajistit v mentoringu pevné místo. O účast v programu je nicméně větší zájem, než je nyní možné uspokojit. Nejen proto chceme v zajišťování mentoringových programů pokračovat.

Jako pozitivum programu je možné vnímat i to, že pedagogové se do něj přihlašují dobrovolně, se zájmem o kreativní vzdělávání a vlastní profesní rozvoj. V některých předchozích projektech byli učitelé do projektů přihlášeni vedením školy a spolupráce s umělcem ne vždy fungovala. Pro úspěšný rozvoj kreativní pedagogické praxe je nutné, aby byli pedagogové v partnerství s umělcem aktivní, zapojení a otevření spolupráci a novým, inovativním přístupům k výuce. V čem je projekt zaměřený na mentoring cenný, shrnuje příznačně jedna z odpovědí našeho dotazníku: „Učitel obvykle nepotřebuje vědět, jak má učit. Potřebuje vystoupit ze stereotypních metod a technik. Nápady člověka, který není omezený běžnou metodikou, jsou k nezaplacení.“
 

Text: Michaela Kuříková, Lucie Ševčíková

Poznámka: Text vznikl v dubnu, před ukončením projektu, pro speciální přílohu Kreativní vzdělávání, kterou vydal tiskem a online Učitelský měsíčník v červnu 2023. Mentorský program probíhá v rámci projektu iKAP II - Inovace ve vzdělávání. Registrační číslo projektu: CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0021106. www.ikap2inovace.cz

Foto: Závěrečné setkání účastnic programu (Hodnocení mentorské spolupráce s ohledem na cíle programu, tedy rozvíjení kreativní praxe pedagogů - vyhodnocení jaké formy spolupráce, komunikace a aktivit se osvědčily. Reflexe probíhala ústně i vizuálně.)