spkv education

menu
Úvodní stránka > O nás > Novinky a akce > Co přináší kreativní vzdělávání do českých škol?

 

Co přináší kreativní vzdělávání do českých škol? 

MARIE PÁNKOVÁ 

To, že kreativita a kreativní vzdělávání může přinášet do českého vzdělávacího systému  mnohé inovace i možnost systémových změn, zaznívá dlouho z veřejného prostoru i odborných kruhů. Tématu v současné době nechybí pozornost krajů, měst ani ministerstva  kultury a školství i díky začlenění kreativního vzdělávání do podporovaných oblastí Národního plánu obnovy. Na jakých principech kreativní vzdělávání funguje? Jak se liší od jiných způsobů výuky a jaké jsou konkrétní dopady na učitele a studenty i jejich zážitky z projektů? 

Proč cílit na kreativitu ve vzdělávání 

Na mezinárodním poli o dopadu kreativity na kvalitní vzdělávání není pochyb. Kreativita je mezi třemi nejžádanějšími dovednostmi na trhu práce. Podle studie OECD uvádí dovednosti spojené s kreativitou ve svých národních kurikulárních dokumentech více než 76 zemí a jedenáct států konkrétně popisuje, jak postupovat v rozvoji tvořivých schopností u dětí ve věku od čtyř do 19 let. Se změnou ekonomiky směrem k její znalostní a kreativní formě se navíc zvyšuje i důležitost kreativního vzdělávání.

I v Česku je mnoho škol a měst, které této vzdělávací metodice věří (např. platforma Jihlava vzdělává kulturou), více než deset let ji rozvíjí prostřednictvím kreativity a umění Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) a další členové platformy uMĚNÍM. V posledních deseti letech se kreativita stala významným článkem různých modelů učení i vzdělávací praxe. Pedagogům mohou pomoci lépe pojmenovat kreativní kompetence, rozvíjet kreativitu žáků a poskytovat  formativní hodnocení. Žákům usnadní porozumět tomu, co  znamená „být kreativní“, a sledovat vlastní rozvoj.1

Co je kreativní vzdělávání a odkud k nám přišlo 

Ve vzdělávání jsou často zdůrazňovány kognitivní aspekty  učení, výzkumy v oblasti neurobiologie ale ukazují, že i ty jsou  ovlivněny emočními procesy a jsou jejich součástí. Bylo dále zjištěno, že vzdělávací přístupy, které rozvíjejí sociálně-emoční oblasti, nejsou na úkor osvojení si obsahu výuky. Pokud tedy budeme stimulovat kognitivní i afektivní doménu současně, můžeme lépe působit na rozvoj široké škály kompetencí – a právě kreativní učení účinně podporuje toto celostní působení (v kognitivní, afektivní, sociální a psychomotorické doméně), jak o tom svědčí velké množství literatury.2 Na základě těchto poznatků se kreativní vzdělávání etablovalo jako inovativní, transformativní a mezinárodně uznávaný pedagogický přístup, který je definován jako „mezioborový přístup k procesu učení se“. Rozvíjí kreativitu a kreativní myšlení, jedny ze zásadních kompetencí pro 21. století. Je  založené na symbióze znalostí, dovedností, hodnot a osob ních zkušeností.

Prostřednictvím umění vytváří podmínky pro větší autonomii žáků. Umožňuje komplexní zapojení jednotlivce do vzdělávacího procesu po kognitivní, emocionální, sociální, etické a fyzické stránce. Zapojením umění do procesu učení  vytváříme bezpečné, nekompetitivní a podnětné prostředí, které podporuje radost z učení a poznávání, nastavení rovných příležitostí a wellbeing každého žáka. Tak aby se projevila jeho originalita a autenticita. Tento přístup ke vzdělávání klade důraz na participativní zapojení žáků do rozhodování, kritickou reflexi a spolupráci. Vede k posílení hlasu dětí a umožňuje převzetí odpovědnos ti v osobní i společenské rovině. Otevírá prostor pro dialog, zpochybňování neudržitelných návyků a  norem, spoluvy tváření hodnot a  alternativ budoucnosti. Protože svět se  mění a s ní se musí měnit i vzdělávání.3

Pojem „creative learning“ pochází z Velké Británie, kde ho začala vyvíjet organizace Creativity, culture and education (CCE), která stojí za celosvětovým programem Kreativní partnerství (Creative Partnerships) pilotovaným v roce 2002. 

„Program byl specifický tím, že přiváděl do spolupráce s pedagogy umělce a experty z oblasti kultury ve formálním vzdělávání, rozvíjel u nich kreativní myšlení a jako nástroj využíval právě umění a kreativitu,“ přibližuje ředitelka SPKV Katarína Kalivodová.

Program se realizoval na základních i středních školách napříč celou ČR právě díky dlouhodobé spolupráci SPKV s britskou CCE. Formát SPKV dále rozvíjí s ohledem na české vzdělávací prostředí i aktuální společenské výzvy. Kreativní vzdělávání bychom přitom neměli vnímat jako novinku ze zahraničí. Jde o dávno objevené principy, o které před pěti sty lety usiloval už Jan Amos Komenský. 

Na jakých principech je kreativní vzdělávání postaveno? 

Kreativita je schopnost vlastní každému jedinci a je naučitelná. Na tomto principu jsou založeny projekty SPKV, které rozvíjejí kreativní návyky mysli u dětí i učitelů, kladou důraz na autonomii, participaci4 a originalitu žáků, jejich komplexní rozvoj a podporu wellbeingu, rozvoj kritického myšlení a řešení výzev a problémů. Základem je proces spolupráce umělce s pedagogem, který se překrývá s designovým procesem a stojí na prvcích akčního výzkumu. Při práci ve třídě je vždy klíčové nastavit vysoce funkční prostředí.5

Model kreativních návyků mysli: skvělý nástroj do škol 

Lidská kreativita souvisí s osvojováním návyků kreativního myšlení. SPKV ve svých projektech pracuje s celosvětově užívaným modelem kreativních návyků mysli, který vznikl v roce 2013 v Centre for Real-World Learning na University of  Winchester ve spolupráci s OECD. Praktický pětirozměrný model představuje celostní definici kreativity, která zahrnuje tradice myšlení spojené jak s kreativitou, tak kritickým myšlením, a nástroj pro využití ve škole. Lze jej využít pro sledování rozvoje kreativity i formativní  hodnocení ve všech oblastech školního kurikula. Popisuje individuální kreativní dispozice žáka či učitele a  vychází z  předpokladu, že kreativita je schopnost vlastní každému  jedinci, je naučitelná a je možné ji rozvíjet. Studie dokládají, že užívání tohoto modelu pomáhá učitelům s větší přesností a jistotou rozvíjet kreativitu žáků. Žáci díky němu lépe chápou, co to znamená být kreativní. To předznamenává větší pravděpodobnost zapojení kreativních dovedností v různých kontextech. 

„V našich projektech cílíme na rozvoj kreativity a  příbuzných  kompetencí a  dovedností prostřednictvím zapojením umění a umělců z různých oborů do výuky. Umělci a odborníci z kreativních oborů spolupracují s pedagogy na designu aktivit, vnáší  svoje zkušenosti a  postupy a  techniky z  umělecké postupy do výuky v podobě krátkodobých i dlouhodobých projektů. Dávají žákům prostor pro to zapojit se do výuky různými způsoby,“ přibližuje Michaela Kuříková, která se v  SPKV zabývá tvorbou  programů a metodických podkladů pro školy a v rámci doktorského studia na PedF UK se věnuje právě tématu kreativity ve vzdělávání. 

Umění dává žákům prostor se zapojovat celostně – emočně, sociálně, fyzicky a zároveň kognitivně. Cílem je aktivizovat žáky stavěním do různých rolí, aby nebyli pouhými pasivní mi příjemci výuky, ale i spolutvůrci projektů, aby se podíleli na rozhodování o procesech. Dává to mj. možnost objevit skrytý potenciál u dětí, které se doposud neprojevily, a to v oblastech, o kterých netušily, že by v nich mohly vyniknout.

„Kreativní vzdělávání dává široké možnosti pro to, aby  se rozšířilo spektrum oblastí, ve kterých dítě může vyniknout,“  potvrzuje odborný konzultant EDUin Tomáš Feřtek. 

Velký důraz je kladen na spolupráci a týmovou práci tak, aby byly děti schopné si naslouchat, respektovat se a pracovat společně. 

„Ten proces, kdy se v dětech probouzí nápady a tvůrčí síla je nesmírně cenný, mj. i z hlediska toho, jak budou děti v budoucnu přistupovat k problémům a řešit je. Samotný kreativní proces je náročný pro učitele v tom, že klade nároky na přípravu, ale zároveň ho nesmírně obohacuje. Vybudí ho k  tomu, aby  začal jinak přemýšlet nad svojí prací tak, aby dokázal děti zaujmout, ale uvědomí si, že je důležité, aby ho to samotné ho bavilo. Symbióza, která v  rámci procesu kreativního učení vzniká mezi učitelem, umělcem i dětmi, je pro mě zásadní,“ popisuje učitel Adam Janoušek ze ZŠ Zákolany projekt, který realizoval ve spolupráci s režisérem a scénografem Tomášem Žižkou.

Společně s dětmi se věnovali tématu vnímání času v kontextu historie obce Zákolany prostřednictvím tvorby animovaného filmu. Zaměřili se na rozvoj čtenářské gramotnosti i posílení pozitivních vztahů ve třídě. 

Napříč předměty i uměleckými obory 

Umělci a experti z kulturních a  kreativních odvětví pracují ve spolupráci s pedagogem formou projektové výuky napříč různými předměty a propojují je s rozmanitými uměleckými obory.

„To důležité je, že kreativní vzdělávání by mělo být natolik obecné a mezioborové, že přestávají platit škatulky výtvarná, hudební či jiná výchova, tvorba přirozeně prorůstá klasickými předměty prostřednictvím projektů. Studenti si díky tomuto funkčnímu propojení dovedou utvořit nadhled, získat nové souvislosti a prohloubit získané znalosti,“ vysvětluje pedagožka Gymnázia Na Zatlance Romana Bartuňková. 

V projektu, který probíhal v ZŠ Na Beránku v Praze, se žáci učili pochopit geometrii jako celek. Prostřednictvím různých výtvarných technik tvořili vlastní 3D model města budoucnosti, ve kterém by chtěli žít, s využitím concept artu. Společně s umělcem rozvíjeli svou fantazii, seznámili se s funkcemi a formou architektury, se základními pojmy geometrie, tvary a tělesy i se základními otázkami urbanismu. Díky projektu si žáci uvědomili, že je geometrie obklopuje v běžném životě, zkoumali, jak na ně působí různé objekty, jak geometrie  mění prostředí, ve kterém žijí, a jakým způsobem je ovlivňuje.
Velký dopad mají projekty rovněž na studenty z učilišť a středních odborných škol. Mohou si vyzkoušet aktivity, které běžně do běžné výuky či praxí nejsou zahrnuty. Budoucí  truhláři a instalatéři ze SOŠ Beroun-Hlinky např. pod vedením architekta pracovali na návrhu a realizaci školní čítárny. Zabývali se interiérovým designem, současným designem nábytku, osvětlení i dekorací, ale také navrhováním interiéru v počítačových programech.

„Ta cenná zkušenost pro  studenty byla v tom, že si vyzkoušeli spoustu různých věcí, a já  doufám, že jim to ukáže cestu, jak to, čemu se budou profesně  věnovat, dělat jiným způsobem,“ říká architekt Ondřej Krajdl,  který na projektu spolupracoval.

NOVOTNÁ, M. a M. KUŘÍKOVÁ. Modely kreativity a jejich význam ve vzdělávání. Výtvarná výchova. [2022, přijato k publikování. ISSN 1210-3691.] 
Odkazy na literaturu k tématu (Catterall & Waldorf, 1999; Dewey, 2005; Efland, 2002; Greene, 1995; Hetland & Winner, 2001; Marshall, 2005; Ofsted, 2006; Scripp, & Yung-Chin Paradis, 2013; Winner, Goldstein, & Vincent-Lancrin, 2013; Everett et al. 2015; Hunter et al. 2018)  viz HENDERSON, L. a J. DLOUHÁ. Kreativita ve vzdělávání – jak ovlivňuje procesy učení a jejich výsledky.Výzkumná zpráva k projektu Školy pro  budoucnost. 2022. Dostupné z: https://spkv.education/cz/novinky-a-akce/kreativita-ve-vzdelavani-jak-ovlivnuje-procesy-uceni-a-jejich-vysledky. 
Definice pro český kontext vznikla v rámci uMĚNÍM – Platformy pro kreativní učení v roce 2021.
SPKV pracuje s  Lundyové modelem dětské participace. Teoretická východiska kreativního vzdělávání budou hlouběji rozpracována v dalších článcích.
Koncept vysoce funkčního prostředí (High Functioning Classroom) bude rozpracován v dalších článcích.

Článek vznikl pro potřeby časopisu Řízení školy 10/2022. 

Podpořte nás
© 2022 Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, o.p.s..
Designed by DuCLAIR